Digitalizace na pracovišti: proč vyvolává obavy a jak je řešit

23. 4. 2025

Pro zaměstnavatele

Od mechanizace, přes masovou automatizaci 60. let až po dnešní rychle se rozšiřující využití umělé inteligence, každá vlna technologického pokroku proměnila způsob, jakým pracujeme. Digitální technologie pronikají do všech odvětví: roboty řídí sklady, algoritmy analyzují finanční trhy v reálném čase a v nemocnicích pomáhají lékařům číst rentgenové snímky. Podle posledních průzkumů firmy očekávají, že během příštích pěti let projde strukturální proměnou až čtvrtina současných pracovních míst, přičemž většina podniků plánuje začít, nebo dále rozšířit využívání dat a umělé inteligence pro zvýšení produktivity a snížení nákladů. Přestože tyto trendy dlouhodobě pracovní místa spíše vytváří, rychlost a rozsah změn vzbuzují mezi pracujícími často oprávněné obavy.

Jak digitalizace zasahuje jednotlivá odvětví

Výroba: Průmysl 4.0 zavádí propojené senzory, autonomní roboty a prediktivní údržbu. Firmy těží z menšího počtu odstávek a přesnějšího plánování výroby, což snižuje náklady i energetickou spotřebu. Na druhé straně mizí rutinní manuální pozice a zvyšuje se nárok na technické a analytické dovednosti obsluhy strojů. Starší pracovníci se obávají ztráty zaměstnání, pokud neprojdou rekvalifikací, a odbory často poukazují na zrychlení pracovního tempa.
Finanční služby: Banky a pojišťovny využívají algoritmy k odhalování podvodů, k modelování rizika a vysoce personalizovaným nabídkám šitým na míru jednotlivým klientům. Přínosem je rychlejší obsluha klientů a přesnější rozhodování. Zároveň roste citlivost na ochranu dat a etiku automatizovaných rozhodnutí, protože chyby algoritmů mohou vést k diskriminaci např. vůči chudším lidem nebo k finančním ztrátám zákazníků. Pracovníci na středních pozicích pociťují tlak na osvojení digitální a datové gramotnosti a obavy ze zastarávání svých klasických finančních dovedností.
Zdravotnictví: Umělá inteligence podporuje diagnostiku obrazových dat, predikci řešení léčby a vzdálené monitorování pacientů. Lékaři tak mohou získat rychlejší a přesnější podklady, zatímco pacienti profitují ze stále více se rozšiřujících služeb komunikace s doktorem na dálku, tzv. telemedicíny. Nevýhodou jsou regulace spojené s ochranou soukromí a nejistota ohledně právní odpovědnosti, pokud algoritmus doporučí nesprávný postup. Některé specializace (např. radiologie) vnímají umělou inteligenci jako konkurenci, jiné (geriatrie, primární péče) nové přístupy mohou vítat jako oporu. Pro běžného praktického doktora je nicméně smysluplné využití umělé inteligence i kvůli celkově opožděné digitalizaci zdravotnického systému zatím nedosažitelné.
Kreativní odvětví: Generativní modely dokáží během sekund vytvářet text, hudbu či vizuální návrhy. Tvůrci oceňují inspiraci a rychlejší tvorbu, obávají se ale snížení hodnoty autorské práce a nejasných licenčních práv. Ucházet se o práci v těchto oborech bude stále více vyžadovat kombinaci tradiční umělecké dovednosti s ovládáním digitálních nástrojů.
Malé a střední podniky: Digitalizace otevírá globální trhy skrze online obchodování a marketing, přináší však také konkurenční tlak a nutnost investic do kybernetické bezpečnosti. Nedostatek kvalifikovaného personálu v oblasti IT patří mezi hlavní bariéry rozvoje.

Psychologické a organizační důsledky

Emoce spojené s digitalizací se mohou pohybovat kdekoli od nadšení po strach. Nejčastěji se objevuje obava ze ztráty zaměstnání, pocit ztráty kontroly nad pracovním procesem a „technostres“ (stres spojený s používáním technologií, jako jsou počítače, internet a chytré telefony) způsobený mimo jiné nepřetržitým tokem upozornění ze všech stran. Zaměstnanci, kteří mají přístup k prácovním technologiím i z domova nebo mimo své typické pracoviště a zároveň postrádají jasné hranice pracovní doby, hlásí výrazně vyšší míru únavy a vyčerpání. Úroveň stresu přitom stoupá nejvíce u profesí, kde se rutinní činnosti rapidně automatizují.

Jak zmírnit obavy a využít potenciál technologií

Transparentní komunikace by měla předcházet každé změně. Zaměstnanci by měli přesně vědět, co digitální změna znamená pro jejich každodenní práci a kariéru, aby se předešlo dohadům a domněnkám. Díky pravidelným setkáním se zaměstnanci nebo alespoň vhodné emailové komunikaci může klesat odpor k novým nástrojům.

Průběžné udržování a zvyšování kvalifikace, případně rekvalifikace jsou vhodnou a často nutnou cestou jak zaměstnance přizpůsobit měnícím se podmínkám a zvýšit jejich informovanost. Krátké online kurzy, interní vzdělávání a mentoring podporují rozvoj datové gramotnosti, kyberbezpečnosti či základního programování.

Plánování digitalizace s jasným ohledem na zaměstnance a např. zapojení technologických ambasadorů z řad zaměstnanců, kteří radí kolegům a sbírají zpětnou vazbu. Tento přístup snižuje pocity vyloučení a podporuje kulturu sdíleného učení.

Digitální hygiena – jasně stanovený čas každý den bez emailů, schůzek, práce a pracovní komunikace všeobecně – pomáhá omezit technostres a chránit soukromý čas zaměstnanců. Firmy, které zavedly politiku neposílání emailů po 18:00, hlásí nižší fluktuaci a menší počet absencí způsobených vyčerpáním.

Etické a právní rámce pro práci s daty a umělou inteligencí přispívají k důvěře zaměstnanců i klientů. Jasná pravidla o tom, kdo nese odpovědnost za rozhodnutí algoritmu a jak dochází k ochraně osobních údajů, snižují reputační a právní rizika.

Závěr

Digitalizace sama o sobě není ani hrozbou, ani spásou. Výsledný efekt závisí na tom, jak rychle a s jakou mírou empatie dokážou organizace sladit technologické inovace s rozvojem dovedností a dobře nastaveným pracovním prostředím. Těm, kteří spojí techniku s lidským rozměrem, se otevírá cesta k vyšší produktivitě, spokojenosti zaměstnanců i odolnosti vůči budoucím změnám.